Přidat názor k článku Kniha roku Rok kohouta? Pozor na rasismus.

Ahoj - kdysi jsem to už psala - znám dvě romky adoptované bílými rodiči - obě jsou sestřičky v nemocnici - takže vystudovaly SŠ,obě mají bílého manžela a žijí mezi bílými lidmi /tím nechci říct,že žijí správný "bílý" život - jak už mě jednou někdo nařkl ! Myslím tím,že nemají problém s rasismem,s přístupem bílých lidí v jejich okolí k nim./,mají už vlastní děti a - pokud vím,větší problémy - až na klasickou pubertu - s nimi rodiče neměli.
A mám adoptivní sestřenici - je bílá - a je mírně řečeno "zvláštní" - dnes už vdaná 30letá matka malého chlapečka.Vychovaná milujícími rodiči a přesto tak podivně citově chladná - k adoptivním rodičům i k vlastnímu malému synkovi,tak nějak jí chybí jakési morální a citové mantinely a tak dělá často věci,které ubližují a bolí - možná tak,jako paní Boučkové ubližovali její adoptivní synové.
Geny jsou mocná síla a díky své sestřenici věřím,že to zkrátka "zlomit" nejde,ani bezmeznou láskou a láskyplnou péčí.Vím - pro ty,kdo adoptují děti to není dobrá zpráva,ale život je los,a zrovna tak - genetická výbava adoptivního dítěte /vzhledem k tomu,že nevíte,jací byli rodiče/ bez ohledu na barvu kůže/ je sázkou do loterie.A tak má někdo štěstí a z malého romčátka mu vyroste doktor věd,a někdo má smůlu a z bílého modrookého andílka vyroste povaleč,který nic neumí a nic nechce dokázat ...
Člověk zkrátka musí umět pochopit ty úspěšné i ty neúspěšné,ale nikdy si nemůžete myslet,že VY byste to dokázeli líp,protože já věřím,že každý,kdo adoptuje dítě,do toho jde s nadšením a obrovskou láskou a nikdy nemůže vědět ,jak to dopadne.Každopádně já všem takovým fandím,ať už adoptují kohokoliv - a přeju hodně štěstí a pevné nervy.