Přidat názor k článku Nejhorší je prvních 50 let

Dospívání mého čtrnáctilétého syna mě baví, letos jsem si říkala, že jsou to už jeho poslední dětské narozeniny, vzhledem k jeho výšce 189 cm, už další očekávat nemohu. Ale baví mě pozorovat jak se mění jeho dětské rysy v dospělejší. Věřím, že projde těmi nadcházejícími lety se vztyčenou hlavou.

A co se týče těch nejhorších let, nevrátila bych a ani nepřeskočila jeden jediný den v mém životě. Je škoda promarnit byť jen jeden den a neužít si ho. Díky Bohu si mohu každý den mého života užít a také to dělám.

Tak jen nečekejte, že jednoho dne budete šťastnější, život je si třeba užívat dnes, vždyť nikdo neví kolik těch dnů ještě třeba bude...............