Přidat názor k článku Nejhorší je prvních 50 let

To je zajímavé, jak si v textu každý najde něco jiného, podle toho, v jaké životní situaci se zrovna nalézá a nakolik s autorkou článku "souzní".
Mně se závěr vůbec nezdál pesimistický, naopak. Podle mě to bylo míněno jako nadsázka, kterou autorka chce vyjádřit (pravdivou) myšlenku, že naše děti pro nás zůstanou dětmi, o které se strachujeme a které nadevše milujeme, ať jim je pět, dvacet nebo čtyřicet. A slovo "nejhorší" tu zároveň znamená "nejkrásnější".
Článek se mi líbil, zřejmě s autorkou souzním hodně. Zrovna včera jsem si říkala, jak asi ženy, co se stanou maminkami po čtyřicítce, zvládají pubertu svých dětí. Mě totiž soužití s téměř dospělými dětmi poslední dobou občas tak vyčerpává, že se v nejzazším koutku duše těším na dobu, kdy mě budou jen navštěvovat (doufám, že často). A to jsem je měla "jen" po třicítce.
A taky se těším, co všechno VEDLE svých dětí ještě zažiju, kéž by to bylo všechno jen hezké.
J.