Mám 28 měsíčního pacholíčka a před 14 ti dny jsme se definitivně zbavili našeho "miláčka". Od Šimonkových 2 let jsem si říkala, že je na čase se dudy zbavit, pravda, víc to říkala má tchýně
) Jenomže nejprve jsme jeli na dovolenou - v autě bysme se bez dudy zbláznili! O 2 měsíce později jsme jeli na další dovolenou - tentokráte do zahraničí a to už jsem si nedokázala vůbec přestavit.. Postupně jsem se smiřovala s myšlenkou, že to bude stejné jako v mém případě, kdy jsem dudlíka odkládala do pytle čertovi
Nakonec o všem rozhodla náhoda - jednou když si Šimi hrál s tatínkovými trencly (podotýkám, že čerstvě vypranými
), kdy si je přetahoval přes hlavu samozřejmě s dudlíkem v puse, duda udělala frnk a utrhla se
Následoval srdceryvný pláč "spravíme dudu", "táta opraví" apod. a přiznám se, že kdybych měla po ruce obchod, hned běžím a koupím mu novou. Takže si poplakal, pa jsem odvedla pozornost na něco jiného a jak jsem si myslela, že následné spaní a hlavně NOČNÍ ÚSÍNÁNÍ nezvládneme, malý si sotva na dudu vzpomněl. Stačilo říct, že je rozbitá a bylo po shánění. Jsem moc ráda, že to nakonec dopadlo takhle, protože nakonec to byla spíš moje závislost na dudu - a mým malým miminku
než prcka.. Chce to jen se pevně rozhodnout a nepovolit. Přeju hodně pevné nervy!!