Ahoj Monty,
něco my to připomíná. Můj podobný problém se vyřešil s nástupem do zaměstnání, předtím jsem pracovala doma. Malá šla přes den do jeslí. Nevím, jestli na jesle není Stáník ještě malej, malá měla dva a bylo to akorát. Ale zpátky. Podle mě, celý problém spočívá v tom, že když člověk pracuje doma, tak vlastně nepracuje, ale užívá volného času. Tak to alespoń vidí naše polovičky. Proč by pak měl užívat volna, když opět nepracuje, rozuměj přece si jen hraje s dítětem. Ale pokud jsi v kanceláři, tak pracuješ. Je zde nutnost pohlídat dítě, protože práce je přednější. Když poprvé vyzvedne dítě z jeslí a stráví s ním odpoledne, zjistí, že je to za a fajn a za b pěkná fuška. Kouzlo je zlomeno.
Kamarádka si zcela nedávno ze stejných důvodů pronajala kancelář mimo domov. Má také svobodné povolání, jako ty, a jít do normálního zaměstnání, jako já, nemůže. Také to pomohlo. Ještě mě napadá, že to možná souvisí i s věkem dítěte. Pro některé chlapy ty úplně malé jakoby neexistovaly.
Monty, jen se připomínám se svým loňským pozváním na kávu do Přehvozdí. Zatím nebydlíme, ale v srpnu už budem. Zrovna řeším problém zavěšení houpačky. Tak když budeš mít chuť. Je tady spousta dětí, tak se s nimi i Stáník zabaví. Neboj nalíčenou a načančanou mě určitě nepotkáš. Líčení jsem zratila při předchozím stěhování...
Předchozí