Monty, ono je to těžké. My máme dvě malé děti a protože oba pracujeme (doma i mimo), je ten den poměrně hektický (část dne mám děti já, část dne muž). Většinou, když to jde, tak se snažíme s mužem vyrazit někam spolu (ať už na večeři, koncert vážné nebo jiné hudby), abychom se chvilku užili spolu bez dětí ;-) Snažíme se alespoň obden se při výměněn dětí sejít někde v kavárně, nechat děti pohrát v nějakém pidikoutku a promluvit si nebo v noci přerušíme čučení do počítače a máme "hezký večer". Hlídání na večer nebo dokonce volný vikend máme výjimečně. Do divadla chodím nejčastěji s dcerou (bude jí 6), která je velice ukázněný a zanícený divák. Pokud chceme pařit, odjedeme na chalupu, pozveme kamarády, zaženem děti, zapnem chůvičky a můžem začít :-))
Ono je důležité nepřestat spolu s partnerem a přáteli mluvit a udržovat si alespoň trochu čistou hlavu (nebavit se pořád o plínkách, nočníku nebo zoubcích - ale to určitě není váš případ).
Ještě jeden problém partnerský vztah má - težko se mění zaběhané rituály, chlapi (ale i ženské) nechápou, proč se najednou ten druhý bouří, když mu tu "léta vyhovovalo".
Další důležitá věc je "udržovat se v pohybu" - i s dětmi vymýšlet každý den něco zajímavého a o dnech volna podnikat zajímavé výlety (tj. nesedět doma nebo nechodit každý den na to samé hřiště). Ono je totiž strašně jednoduché zpohodlnět a mít "klídek" - chlapi k tomu tíhnou dost silně ;-)
Zkus manžela trošku rozpohybovat, jděte i se Stáníkem na večeři nebo třeba na letní rockový koncert a pokud chceš vyrazit sama, domluvte se na nějakém: jeden večer v týdnu je tvůj, jedem můj, ostatní společné. Ale hlavně spolu musíte MLUVIT, MLUVIT, MLUVIT. Co se týká péče o dítě (i malinké), mám docela v tatínky obecně důvěru, hlídání tatínkem nahradí 10 babiček. Hodně štěstí!
Předchozí