Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Mně se zdá, že ono to není jenom o tom "pohlídání". Táta by se měl dětem opravdu věnovat, rozumět jim, vědět, co je trápí, jaké mají problémy ve škole, co je baví a něco s nimi podnikat. Znám to z vlastní zkušenosti. Manžel je ochoten kluky někam odvézt, zůstane s nimi doma, když potřebuju někam odejít, ale když se vrátím, zjistím, že celou dobu seděli u počítače a táta se buď díval na televizi nebo spal. O nějakém výletě nemůže být ani řeč, pokud něco nezorganizuju já, tak se nic neděje. O výchově se také téměř nedá mluvit, vynadá jim sice kvůli každé maličkosti, ale ještě jsem neslyšela, že by je někdy za něco pochválil nebo si s nimi o něčem povídal, takže kluci se táty bojí a s problémy chodí za mnou. A mluvit o tom jsem se ním pokoušela už tolikrát, že to ani nespočítám, odpovědí mi bylo buď mlčení nebo že problém mám jenom já a že si to mám tedy vyřešit sama. Je mi to líto hlavně kvůli těm dvěma zlatíčkům, protože sice žijí v úplné rodině, ale vlastně bez táty.