Já jsem změnila díky diskuzím názor! Od naprosté 100% porodnicorodky na tolerantní a "domachtivou"
Po prvním porodu jsem byla neskutečně vděčná za zdravé dítě a psala jsem děkovné dopisy na všecky strany. Pak jsem se začala více zajímat o problematiku (po snech, které mne strašily; po úzkostech ve mne vyvolaných dlouhým nuceným odloučením od miminka kvůli špatné organizaci a neochotě, později v důsledku novor. žloutenky). Zjitila jsem, že komplikace u porodu jsem měla díky chybám lékařů (je mi líto, ale opravdu chybovali) a postupně jsem přijímala tolerantnější postoj k domarodkám.
Nakonec pod váhou všech studií, zkušenností svých i druhých, jsem dospěla k tomu, že plánovaný, připravený porod doma je nádhernou alternativou, kterou si maminky, pokud chtějí, mohou zvolit.
Podotýkám, že i po tomto "posunu" jsem rodila druhorozeného opět v porodnici a že mi přijdou porody tam i doma rovnocenné. Jde jen o to, aby si maminky dokázaly vybrat místo, kde přijdou na svět jejich děti podle svého nejlepšího uvážení, podle toho, jak jim srdce říká. A jestli se někdo bude cítit bezpečně pouze v porodnici, věřím, že je pro něj to rozhodnutí to správné
Pro jinou to správné bude zase doma pod vlastní peřinou;o)