Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Monty, naprosto souhlasím s krakenou, i když jsem si vědoma, že nemusíme mít pravdu. Přesně vidím Tvou "chybu" v Tvém počátečním přesvědčení, že to vše vlastně zvládneš sama a vůbec ho nepotřebuješ. Měla jsem to podobné, i když v daleko, ale daleko menší míře, myslím tím ten můj přístup. Dávala jsem manželovi najevo, jak jsem silná, že vše zvládám a vůbec jeho pomoc nepotřebuji a pokud potřebuji, tak podle mých představ a né jeho, ty byly špatné. Teď se cca 3roky pracně vše učíme znova, on hledá svůj ztracený vztah s již 12ti letým synem (a daří se jim to:-))) a já se nsažím nezasahovat, pokud chce prosadit něco "svého", protože vím, že nejsem nepostradatelná a že ani nechci být nezávislá. Je to hezký pocit vědět, že se můžeš o někoho opřít, když budeš zrovna na dně, jak finančně, psychicky, či fyzicky. Hodně úspěchů při vyřešení vašeho rodiiného života:-))))) D.