Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Upřímně přeji hodně síly, umím si představit co prožíváte. Já svého muže taky podržela a taky se dá říci, že mě přerostl.
V poslední době mám silný pocit, že je pro něj vše automatické a cokoli je potřeba udělat pro rodinu, pokud to není dostatečně v předstihu naplánované, ho v podstatě obtěžuje. Synovi se věnuje, pokud má náladu. Jakmile se vyskytne sebemenší problém, je potřeba cokoli řešit, je zle. Synovi vynadá takovým způsobem, že se u toho šíleně "vytočí", což je špatně. Nevadí mi jeho výchovná lekce, ale způsob jakým ji uděluje. Říkala jsem mu to již mnohomnohokrát, v klidu, ale vše nadarmo. Rada mluvit, mluvit, mluvit nemusí všude fungovat. Ono je potřeba, aby vždy jeden poslouchal, což jak v mém, tak předpokládám i ve Vašem případě, není.
Je pravda, že když bych určitě věci přešla mlčením, tak je klid. Ale proboha proč bych měla mlčet, když se mi to nelíbí? A klid za každou cenu stejně klidem není.