Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Drahá Monty.
Tvůj článek mě pobavil. Ne že by na něm bylo něco k smíchu, ale jak kdyby byl napsán mou rukou, až samozřejmě na nějaké ty detaily. Nemám radu pro tebe, možná ti však pomůže mé, proti tobě kratší, vyprávění o tom, jak moc milujícího tatínky má můj 7 měsíční synáček.
S mím drahým jsme 2 roky, z toho půl rok jsme řešili oba své vstahy s našimi bývalími partnery. Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, byl nesmírně šťastný. Vyprávěl mi o tom, jak jsem ho udělala šťastným, jak se bude o malého starat, jak nás bude na rukou nosit a podobně a já usoudila, že on je tým pravým. Pravým otcem pro mé dítě. Během těhotenství jsem se neustále musela potýkat s urážkami jeho bývalé, kdy ona příležitostně dělá u něj v zaměstnání. (partner vlastní restauraci a ona tam chodí občas na vípomoc za bar). Na její zamilované sms a naschváli jsem před ní nereagovala, doma jsem však propadala v zoufalství. Nechápal mě. Pro něj jsem byla jen přecitlivělá těhotná histerka a ona že je prostě taková a já si z toho nemám nic dělat. V pátém měsíci jsem díky jim oboum skončila v nemocnici, kdy jsem málem potratila. Celá věc se poté vyřešila tak, že jsem k nim do restaurace přestala jezdit, aby se mi něco nestalo až jí zase uvidím - vysvětlení mého drahého.
Při porodu, kde chtěl asistovat, byl prostě úžasný. Rozdíl byl v tom, že první slova každého tatínka novopečené mamince po těch hodinách "dřiny", podle mého názoru maj znít "děkuji ti, že si mi dala syna...", nebo něco v tom smyslu. Mě však se dostalo jen "to jsem ti udělal hezké miminko" a "vidíš, bezemě by si to určitě nezvládla". pusu jsem mimochodem dostala až 5tý den, kdy před tím na návštěvu chodili jen mí rodiče. Ne že by celé 4 dny oslavoval, ale byl unavený a tak vyspával.
Dnes to u nás chodí podobně. Já se starám o domácnost a myslím že dobře. Uvařím mu co mu na očích vidím, vyperu, vyžehlím, starám se (podle některých známích) až moc o svého nejdražšího synáčka a ještě jdeme s mím partnerem "podnikatelem" napůl se vším. Dávám mu půlku na nájem a jídlo. I když on vydělává desetitisíce a já mám jen mateřskou. Když mu nějaký ten měsíc nedám peníze, nejen že mu je dlužím, ale musím trpět poznámky tipu, že mě živí a kolik já ho stojím. Přitom mám třeba pro představu 1 jídlo denně a to někdy je to jídlo, které maličký nesní. A koupit si něco na sebe? to neexistuje. Jediné za co utratím pro sebe peníze, tak jsou telefony. Provolám měsíčně 1000 - 1500 a to jen proto, že jsme se odstěhovali od všech příbuzných, on je každý den až do večera pryč, přes týden zůstává v práci přes noc, takže někdy přijede až po třech dnech a já si tak udržuji kontakt se světem. To máš slyšet ty hádky každý měsíc, že si mám telefon odhlásit, že když se mnou chce někdo mluvit, ať mi zavolá, že mi vezme telefon a dá mi na měsíc jen 400,- kredit a s tím musím vystačit.
Jeho otcovská povinnost spočívá v tom, že si lehne na gauč, vezme si malého k sobě a nechá ho vedle sebe ležet. To pochopitelně 7 měsíční dítě, které se naučilo válet sudy a pomalu už líst nepochopí a po pár minutách, někdy i vteřinách začne řvát. A už slyším jak na mě křičí "mámo, pojď si ho vzít, zase řve". Takže mého partnera skoro přes den nevidím a jediný, kdy se s ním bavím, tak když příjde, lehne si a než stačí usnout. A jiné a jiné. Krom toho s jeho bývalou se potýkám dodnes, kdy mu chodí sms s označením zlatíčko moje a "chci s tebou mít dítě a je mi jedno že ho máš s NÍ" a podobně.

Já však vím, co by mi pomohlo. Odchod. Ten však v mém případě není možný. Není to v tom, že ho miluji, to si myslím, že svými vtípky, nezájmem a svou arogancí dávno ve mě zabil. Ale nemám bohužel kam jít. Má rodina není malá a bydlí v jednom bytě. Rozhodně se k nim nemohu nastěhovat. A s malím dítětem někam do podnájmu, kde platíte 5 tisíc a máte jen rodičovský příspěvek 3,500 Kč tak to nějak nevychází. A žádat o alimenty? V životě bych si od něj nevzala ani korunu, takže jich bych se vzdala. Co se tedy týče mě, nemám na vybranou, než vytrvat, ale nevím do kdy.:-)