Když jsem to tady včera četla, říkala jsem si...no ten můj není žádný ulejvák, s malým si hraje...prostě paráda. Ale byla jsem díky článku a reakcím na něj asi víc všímavá a tak nějak "nastartovaná".
No a když pak přišel domů, pomazlil se s dítkem a šup, k PC...a pak knížku a číst. Tak jsem se trochu ozvala a po troše bručení nakonec malému přečetl pohádku na dobrou noc a ještě mu zazpíval.
Uvědomila jsem si jednu věc, protože normálně, automaticky, dělám tyhle věci já, je to pak ode mě také automaticky očekáváno. On možná ani netušil, že mě už nebaví den za dnem uspávat dítě a zpívat ukolébavky. Někdy je třeba se ozvat a neočekávat od druhého, že si přečte naše myšlenky a bude vědět každé naše přání.
Předchozí