Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Jěště jsem si včera vzpoměla na případ jednoho mého kámoše. Pro tuhle situaci dost typický. Kámoš dělá na počítačích stará se o systém ve firmě. Vzhledem k tomu, že v té firmě je dost lidí, co jsou jen uživatelé, tak jeho situace vypadala následovně: dostal práci od šéfů (tak na normální osmihodinovou pracovní dobu) + k němu pravidelně chodili lidé, co měli s počítačem jakékoliv problémy. Je hodný, slušně vychovaný, nedokázal odmítnout.Takže se jeho pracovní náplň natáhla na takových 12 hodin denně - 12 hodin stressu, protože nestíhal termíny. Ačkoli je aktivní sportovec tak jeho víkend vypadal tak, že v pátel lehnul a vstal v sobotu v poledne, protože se z bezvědomí holt dřív neprobral. Pak měl zdravotní problémy a zjistil, že takhle to nepůjde. Musel se naučit lidi odmítat - přesto má v práci dobré vztahy. Možná lepší něž předtím, protože už se mu nestává, že by na lidi vyletěl, když ho s něčím otravují a taky nejsou uražení, že jim nepomůže, když jim v klidu vysvětlí, že má jiné povinnosti. Holt se to ti lidé naučili řešit jinak a chodí za někým jiným :-))

Člověk má tendenci jít tou nejsnazší cestou. To je logické a praktické. Ale vůbec to neznamená, že když se mu ta nejjednodušší cesta uzavře, že si nění schopný najít jinou.
Proto se prosím nepoddávej těm názorům, které tvrdí, že by sis měla najít raději někoho jiného a že toho svého nepředěláš. Pokud je doma ochotný pomáhat s domácími pracemi - pak bych změnu vztahů viděla naopak dost optimisticky :-) Asi bych nezačínala těmi nepříjemnými pracemi, jako je přebalování - ale když mu dáš dítě nakrmit, vykoupat, nebo uspat, nebo každý den půlhodinku pohlídat - určitě si k němu časem vztah vytvoří.

A říct - potřebuju v týdnu jeden večer volný, jinak se sesypu a ty budeš mít na krku dítě celý týden - to si myslím že taky jde :-)