Přidat názor k článku Slasti a strasti pěstounů

Ne, nemyslím si, že autor idealizuje státní péči. Podle mého názoru chce upozornit na věc, o které se skutečně nemluví, přestože je důležitá:

Existují lidé, kteří chtějí pomáhat, ALE nedovedou odhadnout své síly a možnosti, takže nakonec místo pomáhání škodí.

Určitý manželský pár např. zvládne dvě děti a bude to v pohodě. Ale chce pomáhat dál, protože potřebných je tolik... Pokud jim někdo nepomůže realisticky zhodnotit, že dvě zvládnou, ale čtyři už ne, dojde ke škodám. Nějen na dětech "nových", ale i na "starých".
Proč si nepřiznat, že někdo zvládne čtyři děti, ale někdo jen tři nebo dvě a přitom to neznamená (!), že je neschopný?!

Naši dávní známí se taky stali pěstouny. Ke svým dvěma dětem chtěli jedno z děcáku, protože ona chtěla zůstat doma a jejich finanční situace byla dobrá (bohužel). Nabídli jim chlapce, měl určité problémy, ale posoudili je jako zvladatelné. A pak na ně úředníci začali vytvářet nátlak, že je to jeden ze čtyř sourozenců, že sourozenci by se neměli trhat, že finančně to zvládnou. Bohužel nátlaku podlehli . Pak došlo dvakrát k "nehodě" a doma měli dětí OSM. Po třech letech se rozváděli. Kdyby měli v pěstounské péči jen jedno dítě, mohlo to možná dopadnout jinak.