Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Míšo3,
ráda bych trochu uvedla na pravou míru, že Hroch psal o péči o dítě - nikoliv o domácích pracech. S dělbou domácnosti problém nemáme - Hroch nakupuje a vaří, já se starám o to, abychom neshnili ve špíně (to ovšem neznamená, že nedokážu nakoupit a uvařit, nebo že on nedokáže zapnout pračku či umýt záchod - v případě potřeby volně přecházíme mezi jednotlivými úkoly). Domácnost je "maličkost", a nikdy jsem kvůli ní na hubu nepadala.

Péče o dítě je o něčem trochu jiném, než pouhém stíhání. Po cca deseti hodinách s miminem bývám vyšťavena především psychicky - buďto dítě brečí a pak se mu musím věnovat - a nebo je zticha - a o to více propadám panice (už jsme ve fázi, kdy tiše si hrající dítě znamená, že objevilo nějakou zajímavou hračku - zásuvku, šroubovák, důležité dokumenty, mrtvého pavouka....). Představa, že někdo přijde a bude se starat on, a já můžu vypnout věčný "radar na mimino" a věnovat se třeba celých pět minut vkuse nějaké frivolitě (přečíst CELOU stránku z knihy... napsat příspěvek na Rodinu... sednout si v klidu na záchod... umýt si vlasy...) je něco, nač čekám už od nějakých čtyř odpoledne. No a když je den jako dneska, kdy mi na krku deset hodin visí pofňukávající miminko se skelnýma očima a teplotama blížícíma se čtyřicítce, tak opravdu potřebuju vystřídat. Nevím, jestli se mi daří vysvětlit ti rozdíl mezi domácností a péčí o dítě - neumyté nádobí se umyje příště, přes špinavá okna se zatáhnou žaluzie a k večeři klidně může být pizza z mrazáku - ale dítě nenarvu do mrazáku, ani přes něj nenatáhnu žaluzie - a proto je to pro mě oblast, v které potřebuju pomoc víc než s čímkoliv jiným. A myslím, že i o tom byl článek Monty - její muž v domácnosti také docela pomáhá - ale nepomáhá s dítětem.

Nehledě na to, že je tu ještě jeden aspekt - dítě by mělo mít tátu. Ne nějakého fantoma, který občas nakoukne do dveří dětského pokojíčku a v neděli dopoledne podrbe na hlavě. Nemyslím, že je náhoda, že náš syn většinu svých poprvé udělal, když byl zrovna s tátou - od pasení koníčků až po zvedání se na nohy. Táta si s ním hraje "jinak", někdy mi z toho vstávají vlasy hrůzou na hlavě (např. mytí hlavy tatínek vyřešil tak, že prckovi prostě polil hlavu z kyblíčku - bez ohledu na to, že mu voda tekla proudem po obličeji :-) nicméně se zdá, že Tomovi toto méně ochranitelské zacházení svědčí a že jej dokonce vítá. Každopádně je tatínek každý večer vítán napřaženými ručičkami a úsměvem od ucha k uchu (dnešek není vyjímka - nevěřila jsem, jak moc naše apatické horečnaté dítko ožilo po příchodu Hrocha). Myslím, že Monty mrzí i to, že její syn úplného otce nemá, i když ten v těhotenství sliboval hory doly.