Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Ahoj Sally a Hrochu, je parada, ze vam to takle funguje, ze spolu umite komunikovat. V necem je to u nas podobne, v necem se rada necham poucit. Muj manzel opravuje medicinske pristroje, ma proto praci dost nepravidelnou. Nalakal me na to, ze pred svatbou porad tvrdil, jak hodne ma casu sam pro sebe... No, ted ma rodinu a musi se preci jen ohanet o neco vic. Ted, tesne pred tim, nez jedeme na dovovcu, je to fakt docela krize. Vcera napriklad odesel rano nekdy v devet (jen co se probudil a dal si sprchu), vratil se necekane brzo v sest (vyuzila jsem necekaneho stesti a odbehla si rychle zaplavat), kdyz jsem se vratila, prisel mu kamarad, pracovali neco na pocitaci az nekdy skoro do pulnoci (to ja uz jsem spala). Dneska odjel asi zase v devet, vrati se az dlouho po pulnoci, jede opravovat nejakej scaner na mereni osteoporozy a ma to 4hodky cesty tam a 4 zpatky. Ma pocit, ze je rytir, ktery musi na cesty, aby se postaral o svoji milovanou a o dite, zkratka o rodinu. Vlastne to vsechno dela pro rodinu. Pripada mi to romanticky, ale stejne mi moc chybi. Nejvic me mrzi to, ze si moc veci nemuzu predem naplanovat, protoze on nemuze vedet, co se kde zitra rozbije. Premyslim o tom, ze budu-li se chtit napriklad jednou v tydnu pravidelne vzdelavat, budu si muset nejak zajistit hlidani, protoze on nekdy muze, jindy ne. No a s tim hlidanim si moc nevim rady, a taky sbiram duveru a odvahu dost pomalu. Jsem benjaminek a nidky jsem moc veci nemusela zarizovat. Trochu mi trva vklouznout do role dospelaka, telefonovat lidem a tak... Je o dost tezsi byt velka holka, nez se tvarit, ze nic neumim, a nechat to na ostatnich, at to zaridi, je pak z toho ale lepsi pocit!