Přidat názor k článku Slasti a strasti pěstounů

U nás se stalo, že některé z dětí měly období, kdy vůbec nereagovaly na jakékoliv ústní vysvětlování, prosby, domlouvání, zákazy atd... Teď tím prochází nejmladší syn (brzy mu budou 4 roky). Pokud se pro něco rozhodne, tak mu žádné naše vysvětlení a domluva nedokážou zabránit v tom, aby to udělal. Pokud se rozhodne pro něco špatného (třeba něco ničit nebo někomu ubližovat), tak mu nemůžeme dovolit, aby to dělal. Několikrát to dopadlo tak, že jsme ho nakonec plácli (po marných pokusech zvládnout to jinak) a to pomohlo. Teď už většinou stačí jen připomenout, že pokud nepřestane, tak ho zase budeme muset plácnout, a on začne spolupracovat. Věřím, že i u něho to časem přejde. Něco podobného jsem kdysi řešila i u dcery, když byla ještě malá a nezdá se mi, že by ji to nějak ublížilo. Vyrostla z ní citlivá a vnímavá slečna, se kterou se mi velmi dobře komunikuje - samozřejmě slovně, už dávno žádné placání nepotřebuje