Přidat názor k článku Slasti a strasti pěstounů

Madelaine, ráda bych řekla jednu drobnou připomínku. Většina lidí, kteří se - aspoň tady na Rodině - velmi ostře staví vůči plácání a hlasitě řve na obranu práv dítěte - tak činí velmi agresivně a pohrdlivě vůči onomu druhému táboru. Mnohem větší užitek by mělo, kdyby se stejnou silou a vehemencí rozšiřovaly alternativní myšlenky různých způsobů výchovy, a to JAK BÝT DŮSLEDNÝ a JAK STANOVIT HRANICE bez plácání, ponižování, manipulace atd. Kritikové plácání se zpravidla omezují na ostré útoky vůči plácačům, ale málokdo nabídne jiné možnosti. Čímž se stává to, co tady náhodou ještě nenastalo - rozpor mezi plácačkami (ty, které vychovávají) a neplácačkami (které mají buď tvárné děti, nebo rozmazlují panovačné tyrany).

Co takhle propagovat například knihy typu Respektovat a být respektován?

Lidem, kteří sami nepoznali respektující přístup (měla jsem dojem, že jich je většina), totiž přístup, kdy se nepoužije dostatečně razantní "argument", příliš evokuje buď extrémně benevolentní výchovu, nebo extrémně tvárné děti. Sama za sebe si myslím, že to není dobrý způsob propagace respektování.