Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

myslim, zes to vystihla dobre, Kacko . ja mam podobny nazor, nicmene teorie a praxe se u nas ponekud lisi. Vim, ze jme oba unaveni az hruza a i kdyz uz nemuzu a nechce se mi, snazim se manzelovi ulevit aby si odpocinul, necham ho a jdu s prckem ven nebo do vedlejsi mistnosti, ale ve skrytu duse ocekavam, ze alespon jeden den se stane zazrak a on prijde a rekne, ty uz toho mas dost, tak si oraz a ja prcka pohlidam. V tom jsem stejna jako vetsina holek v tehle diskusi. Cekam a nechavam situaci vyhrotit do krajnich mezi. Prcek je na svete teprve chvili a tak naucit se zit ve trech jsme zatim meli malo casu. Jsem rada, ze je tu tahle diskuse, clovek si v klidu utridi myslenky. Meli sme s manzelem ve dvou hezky vztah a tak sem optimista a verim, zesi k sobe vzajemne najdem casem cestu vsichni 3. Ucit se musime cely zivot. Musi ovsem clovek citit, ze snaha neni jednostranna, pak jeto plytvani sil a hazeni hrachu na zed.