Přidat názor k článku Slasti a strasti pěstounů

Jenže co s těmi dětmi, kde pochvala nezabírá, nezabírá už skoro nic. Nerada používám fyzické tresty, teď už vůbec ne, ale když byly děti menší, nefungovalo to běžné domlouvání, vysvětlování, argumenty (ségru to bolí, neubližuj), ..... pak už něco přijít muselo. Bylo to, pokud možno, předem avizovaných pár na zadek, přiměřeně, bez afektu, ale bylo. Byla v tom určitě i naše bezradnost, že už přece něco musí zabrat, u někoho zabralo, u někoho ne, pak už to nebylo potřeba zkoušet, ta možnost "třeba si uvědomí cizí bolest na základě své" tu ale byla, jak říkám, u někoho pomohla.
Dost mě ale mrzí, když i tady padají přísné soudy, že na dítě bych ruku nikdy nevztáhla, stačí pohladit, domluvit .... Asi to píšou maminky bezproblémových dětí, od malička milovaných, opečovávaných, zdravých, nadaných, ..... kteří si ani nedokážou představit dítě náročnější. Já už jsem v kritice jiných a vyzdvihování svých úžasných výchovných metod podstatně opatrnější.