Přidat názor k článku Slasti a strasti pěstounů

Pajo, jedna maminka s nickem MirkaEyrova tady napsala :
kupodivu plácnutí alespoň zastavilo nežádoucí chování pro tu chvíli. Příště udělal to samý, takže dlouhodobý efekt plácnutí = nule, nicméně já v tu chvíli chtěla, aby po mně prostě neskákal (nebo další podobné věci). Vysvětlování nepomáhalo, upozorňování, že to bolí, taky nepomáhalo, nepomáhalo, když jsem mu ukázala, jak to bolí, nepomáhalo prostě NIC. Jen to plácnutí.

Nechci kritizovat zminenou maminku,jen mi to prijde fakt docela presne a zazniva to vzdy i od jinych.

Videla jsem svoji kamaradku jak vychovavala svoji dceru, domluva, napomenuti, zarvani,placnuti. Ta holka si pred ni jednou, kdyz byla moc zabrana do sveho poskakovani a fakt neposlouchala lehla do blata na ceste jen proto, ze ji matka chtela upravit cepici.
Z male byl otrly spratek a dnes jako o velke o ni mohu jen rict, ze se ke sve matce chova adekvatne ke sve vychove.
Mozna si to dite jako dospele jen stanovi postup, jak vychovavat rodice misto aby snimi uz davno jednali jako dospely s dospelym.

Jestli jsi me cetla poradne tak ve svem prvnim prispevku pisu jak to mam ja.

A co se tyce sporu mezi sourozenci - nekdy rodice napachaji zasahy vic skod nez uzitku, protoze dobrat se pravdy mezi sourozenci kdo komu a kvuli cemu ublizuje nejde.Jednoho se zastanes a druhemu ublizis.
Ver mi, mam bratra a bezne nas od sebe v detstvi roztrhavali, ale za nase spory jsem nikdy nechytla.A to jsem o rok a pul starsi nez bratr.