Přidat názor k článku Slasti a strasti pěstounů

Helena: ne, deti nemaji stejna prava jako dospeli, to je evidentni. Ale pravo byt chranen pred nasilim maji deti i dospeli stejne.
Biti je nasili. Nasili je fenomen patrici k zivotu jako takovemu a stane se, ze jeho epizody se objevi i v zivote lidi, kteri se ho chteji vyvarovat. Nasili muze mit ruznou intenzitu i rozsah. A zalezi na mnoha faktorech, jaky vliv bude mit prozite nebo vykonane nasili na zivote lidi, jichz se tykalo.
V nasi kulture je nasili na detech stale jeste povazovano za vychovnou metodu, coz je prezitek minulych historickych epoch, dusledek nazoru, ze deti se rodi z podstaty zle a zleho ducha je z nich treba vymytit, nejlepe telesnym utrpenim (krestanstvi). Tento postoj byl v lidech pevne zazity snad az nekdy k osvicenstvi a i pak se menil jen velmi pomalu. Je to prezitek.
Ver nebo ne, mne nikdy "ruka neujela", byt jsem milionkrat s detmi pocitila navaly zoufalstvi, agrese, nezvladatelneho afektu.
Clovek nemusi byt stale vlidny. Neni nic spatneho, dat diteti najevo, ze nas rozzlobilo, pokud to takhle clovek udela, zjisti, ze k biti neni duvod. Mam pet deti, dve jsou uz dospele a temer dospele.
Me moji rodice take nebili. Meho muze jeho matka take ne (otce nemel). Samozrejme ti nemuzu dokazat, ze jsme slusni lide a socialne zdatni.
A posledni vec k tem "ostrym loktum". To je nazor, s nimz se setkavam casto, ale je zrovna tak mylny jako predstavy o prospesnosti biti. To, ze dite neni agresivni a neni vedeno k pouzivani nasili jako reseni konfliktu, neznamena, ze bude mezi detmi otloukanek. Otloukanek byva dite, kteremu chybi socialni nebo emocni inteligence (nebo ma jiny hendikep), jenze to nesouvisi s pestovanim agresivity. O psychologickych charakteristikach agresoru radsi ani nemluvim.
Ke veci jde pristupovat tak, ze stejne, jako bys neuhodila pritelkyni, manzela nebo sefa, tak je neprijatelne bit dite. Krome toho dite je oproti obe neporovnatelne slabsi. Nemuze se tvemu utoku branit, je na tobe zavisle. Kdyz tohle clovek vi, ruka mu neujede.