Přidat názor k článku Ještě pár slov k porodním diskuzím

třeba rozhodnutí zástupce primáře nechat prvorodičku po termínu, dítě přes 3,5 kg, poloha koncem pánevním, rodit vaginálně proti její vůli (dala bych přednost císaři, mimo jiné také proto, že z kontrol v porodnici jsem si odnášela čím dál tím silnější pocit, že řadoví lékaři jen tiše doufají, že ten můj porod nakonec nevyjde na ně). Tehdy jsem měla pocit, že jsou zdraví a život mé dcerky ohroženy a objektivně tomu tak i bylo.

nebo rozhodnutí primáře o pět let později nechat mě po prvním císaři, s tenkou jizvou, týden po termínu, naprosto nezralým čípkem (Bishop skóre 2) a dítětem 3,6 kg podstoupit preindukci a indukci a vystavit mě tak zvýšenému riziku ruptury dělohy se všemi tragickými následky pro mě i dítě.

Jde o to, že v nemocnici je žena, ať už tu nemocnici potřebuje (jako já), nebo nepotřebuje (jako většina rodiček) bývá velmi často vyloučena z procesu rozhodování o svém porodu, (což je v přímém rozporu s právy pacienta vyplývajícími z mezinárodních norem, které se ČR zavázala dodržovat, a ostatně i s etickým kodexem lékaře, jak jej schválila Česká lékařská komora) a často nebývá ani obeznámena s rizikem postupu zvoleného lékaři. Konkrétně mě s nimi nikdo neseznámil ani v prvním, ani v druhém případě.

Jednoduše řečeno: dělá se to tady způsobem, jakým by se to dělat nemělo.

Objektivně ale musím dodat, že jsem se v druhém případě, poučena z případu prvního, poohlédla po pracovišti s jiným přístupem. Naštěstí taková opravdu existují.