Přidat názor k článku Nejhorší je prvních 50 let

..všechno je relativní. Také je většinou leccos dané dobou.Před čtvrt stoletím bylo naprosto normální, když se první dítě matce narodilo kolem dvacítky, pokud ve třiceti, byla to výjimka, dnes je to naopak. Jistě, jsou matky dvacetileté, ale víc je těch starších. Je to určitě dané také tím, že pokud někdo studuje vysokou školu, tak má dítě - obvykle - později. Někdo ovšem to stihne i mezi studiem a to pak je docela složité. Tak to měla moje dcera - porodila dvě děti a stačila během porodů a výchovy miminek vystudovat vysokou školu,denní studium, které započala rok předtím, než přišla prvně do jiného stavu, aniž by měla trvale ku pomoci babičku - obě babičky pracují. Já měla první dítě ve 21 letech, po maturitě jsem krátce pracovala a poté šla na mateřskou dovolenou, během 15 měsíců druhé dítě, původně neplánované, byl to záběr, ale díky bohu jsem výchovu zvládla dobře, a to přesto, že jsme se v nejhorším období vývoje dětí - v jejich pubertě - rozvedli, takže jsem je vychovávala sama, otec se vůbec nezúčastnil. Dnes jsou děti dospělé, syn má maturitu, dcera kromě maturity a nástavbového pomaturitního studia ještě VŠE, oba vydělávají dost peněz a jsou v pohodě. A já si říkám - ještě že jsem je měla tak brzo, protože již po dvacítce jsem měla problémy s páteří a po třicítce mě začala tak zlobit, že už bych těhotenství buď nezvládla, nebo zůstala na kolečkovém křesle....čili nelze říci, co je lepší - zda dítě brzy, nebo později. Je to případ od případu.A každá žena musí zvážit, zda v jejím konkrétním případě může riskovat odkládání porodu nebo nikoliv, jako v mém případě, kdy by to moje skoliozní hypermobilní páteř v pozdějším věku rozhodně bez následků nezvládla.