Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Ingrid, snažím se manžela chválit jak to jde, on to má mimořádně rád, stejně jako rád poslouchá, jak je inteligentní, vtipnej, krásnej atd. atd. Jenže někdy prostě NEMŮŽU, přetvařovat se moc neumím a na rozdíl od většiny ženských neřvu, nevyčítám, nýbrž mám ironické poznámky. Což manžela neskutečně vytáčí, ale nemůžu si pomoct, za prvé je mám odjakživa prakticky na každého a hlavně, někdy se to fakt nedá vydržet... když je tři dny v týdnu večer pryč, z toho dvě noci si s sebou ještě přivede na noc kamaráda, aby mohli vtipkovat i ráno, zatímco já ráno MUSÍM dát malýho na nočník, nakrmit, oblíct... což on nedělá, protože je unavenej buď po flámu nebo z toho, že musí do práce.

Spolu někam chodíme dost málo, z několika důvodů. Jednak kvůli hlídání, i když to by zas takový problém nebyl, v Praze je agentur dost a přinejhorším by vypomohla tchýně, švagrová, moje sestra nebo některá kamarádka, ale spíš je to o tom, že my se SPOLU ve společnosti moc nebavíme. My spolu můžeme jít do kina nebo kamkoli jinam, kde budeme sami dva nebo sice s někým, ale zticha (kino, divadlo). Manžel je rád středem pozornosti, což mě moc nebaví, já jeho řeči znám z domova, a stejně se v takovém případě bavíme každý s jinými lidmi. No a on zase nerad poslouchá moje historky a vtipy, protože jich má doma dost. :o) Navíc spousta akcí, na které bych chtěla jít, ho nezajímají (koncerty, výstavy - ty je občas ochotný přetrpět, ale lítá po nich moc rychle, zatímco já jsem zvyklá se občas u nějakého obrazu nebo exponátu zastavit). My máme šílený kvanta známých a přátel, takže to není problém sehnat si jako doprovod někoho jiného, jak pro mně, tak pro něj... a myslím, že to ani jedné straně nevadí.
Samozřejmě by se mi líbilo, kdyby měl manžel stejné zájmy jako já, ale holt nemá, tak se s tím musím vypořádat jinak. :o)