Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Milado, mě samozřejmě nevadí, že mu koupili garsonku... je to jejich věc. Já vyrůstala v jiné rodině, rodiče mi nedali nic (moje máti investuje teprve do vnuka) a byla jsem zvyklá se spoléhat na sebe. Můj manžel se na sebe nikdy spoléhat NEMUSEL, protože věděl, že mu rodiče všechno zařídí. Ty to znáš z jedné stránky - já z té druhé, takže vím, jak to bylo ze strany manžela. Prostě se naučil spoléhat na druhé. Já bych mu na místě jeho rodičů nepořizovala nic. Prostě jsem jinak vychovaná, dá-li se to tak říct. Moje tchýně a tchán tvrdí, že by pro děti udělali všechno, což je sice pravda a dodnes to dělají, ale podle mne to prostě není dobrý... člověk se taky má umět o něco postarat sám a ne dostat všechno až pod nos, dle mého názoru.

Jinak k tomu ostatnímu - podívej, já neříkám, že nikdy nikam nechodili, ale dost často musím od tchýně poslouchat, jak "oni po svatbě byli hlavně doma nebo chodili všude spolu", o tom, jak je nemravný, když chodí ženská (navíc vdaná) s kamarádkama do kavárny atd. Jistě, pro tebe a řadu jiných je jejich společenský a kulturní život OK, já mám představy jiné, takže podle mých měřítek je to jinak. Asi jsem to špatně napsala - takže znova: Vím, že chodili do divadla, do kina, tchýně chodila 2x týdně cvičit, dodnes choděj na nějaký výstavy, jednou za čas ke známým, ale pokud jde o mne, já dostávám sežrat, že "mám chuť si na dvě hodiny pokecat s kamarádkou" (a dítě si beru sebou), protože ona tu potřebu neměla. To není nic proti ní, jsem ráda, že se nám stará o malýho, abych mohla pracovat, ale píšu, jak to vypadá z MÉHO pohledu snachy, která dělá všechno špatně... Byť to tchýně myslí dobře, přála bych ti ty její řeči poslouchat aspoň týden. Nechci to tady nějak rozmazávat, ale opravdu to není nic příjemnýho.