Tak tedy.... já koukám jako TYDÝT. Monty, já vážně nechápu, proč vy vlastně spolu jste? Na to, abych si s někým dobře pokecala, ať už o názorech, muzice, nebo knížkách nemusím být vdaná... Naprosto upřímně - dle svých slov TY chlapa nepotřebuješ (sama jsi "chlap"), vadí ti, že se o malého nepostará, chodíte každý sám do společnosti, jeho peníze nepotřebuješ... Na co s ním jsi? Já jsem nikde neviděla napsáno, že ho třeba miluješ, nebo že je úžasný v posteli nebo já nevím co... Nebylo by ti lépe samotné, bez řečí tchýně že bys neměla chodit po kavárnách? Kdyby sis zařídila život sama, vydělat si dokážeš, malému sehnat hlídání...
Mimochodem, já si vůbec nemyslím, že jsi žena-chlap - jsi normální ženská, která bohužel možná ztratila svoji ženskost tím, jak žila, tím co po ní bylo chtěno, tím jaký měla "model rodiny"... Víš, já jsem taky ženská, která se zvládne o sebe postarat sama, pracuju, chodím cvičit, chodím na pivo s kamarádama a na víno s kamarádkama, jsem schopná opravit kapající kohoutek, zařídit si malování a já nevím co ještě... Jenže muži jsou opravdu lovci a oni jsou ti "pečovatelé" kteří by měli mít možnost se o své ženy postarat - a já mám pocit, že ty ji mužovi ani nedáváš. On kdyby byl nucen, tak se postará - pokud to není pokřivený člověk, kterýmu by nevadilo, že nemá dítě co do pusy, což věřím, že není.
Ono není vůbec nic špatného nad tím být ženou. Schopnou ženou, která si zaslouží být obdivována a milována. A která se občas, říkej si co chceš, chce vyplakat někomu na rameni. Neříkej, že TY na tom rameni nebrečíš - to je právě ta chyba - kdyby ses o to rameno mohla "opřít" pak bys to neventilovala tady.
A víš co je na tom nejhorší? Že za 20-30 let budeš mít snachu, která bude vykládat o tobě, že ty za svým synáčkem lítáš (nadsazeno, vím že "nelítáš", kdežto jeho otec se mu nikdy moc nevěnoval, atd atd...
Předchozí