Své starší dítě jsem kojila plně asi 4 měsíce a pak další měsíc trochu nakojit a dokrmit z lahvičky. Syn má vrozenou srdeční vadou, musel být operován. Miminka po operacích nesmí být kojeni, ale sondují se, pokud je to možné tak MM. Odstříkávala a nosila jsem malému mléko, co to jen šlo, ale "nervy na pochodu" udělali své a muselo se začít dokrmovat z lahvičky. Mléka bylo čím dál méňě a po propuštění domů začal další kolotoč kolem léků, rehabilitace..., o které jsme se na oddělení vlastně vůbec nemuseli starat. Přesto všechno jsem malého poctivě přikládala, bohužel. Mléko se sice po čase začalo dělat víc, ale syn začal odmítat, zvykl si na UM. V laktační poradně mi byla dána rada nad zlato: "ať malému neustupuji a 2 dny mu nedám jiné mléko než mateřské". To opravdu nešlo. Nechte brečet hlady dítě, měsíc po srdeční operaci, které navíc musíte držet v klidu. No a tak jsem kojit přestala. A vůbec jsem se necítila jako špatná matka. Pro své dítě přece děláme celý život maximum, ať už jsem jej kojili nebo ne.
Přesto jsem velmi ráda, že personál v porodnici mi dal tu možnost, kojení alespoň zkusit. V nemocnicích jsem se setkala s maminkami, které tuto možnost nedostali. Bylo jim řečeno, že jejich dítě má srd.vadu, tak ho kojit nesmí, protože by to maličké moc unavovalo a srdíčko by to neutáhlo.
Mladší dítě jsem přestala kojit teprve nedávno (do 20 měsíců), prostě už o mé mléko přestal být zájem.
Předchozí