Přidat názor k článku Kojení - životní nutnost nebo možnost?

S kojením jsem si také užila své, malá se narodila ve 37 týdnu a vážila 2400g a měla silnou žloutenku, pořád jen spala a vůbec se nedala vzbudit a tak rychle klesla na 2100g, naštěstí jsme se obě snažili, pak jsem odstříkávala a sestřičky malou dokrmily stříkačkou, po 14 dnech jsme odcházeli jako plně kojící.
Ve 4 týdnech malá začala bojkotovat jedno prso, koupila jsem kloboučky a malá si to po pár dnech raději rozmyslela, ve třech měsících jsme prožili víkend, kdy se malá od páteční noci do nedělního poledne vůbec nepřisála k prsu a ani lžičkou a stříkačkou jsme toho do ní moc nedostali, od této neděle malá u kojení vždy po pár minutách začala strašně vyvádět, rozčilovat se a brčet. Na kontrolním kojení v poradně zjistili, že za těch pár minut, než se malá začne rozčilovat toho vypije dost, takže máme vydržet, že to přejde. Vydrželi jsme a to až do 6. měsíce kdy vyvádět přestala, ale bylo to dost náročné, kdekoliv jsem kojila, všichni na mě koukali, proč to svý dítě týrám, proč jí nedám láhev, že pláče hlady.... Jednou jsem jí pod nátlakem láhev dala, strašně jsem to obrečela a připadala si strašně neschopná a řekla si, že my kojit prostě budem. No nakonec, i když jsem od 7 měsíce začla zase chodit do práce, jsme kojili až do roka ale teď s odstupem času to vidím úplně jinak, příště bych tak nekompromisní nebyla a raději se radovala z miminka, než se stresovala před každým kojením a měla pocit, že své dítě týrám hlady. A já taky patřím k těm, které si myslí, že jsem neměla moc výživné mlíčko, když byli malé 3 měsíce, zjistily mi poruchu štítné žlázy, která si myslím, že s tím souvisí, malá vážila ve 3 měsících 3690g, v 6m. - 5640g a v roce 8600g a moje odstříkané mlíčko nikdy nevypadalo smetanově, ale vždy bylo šedé až průhledné, ale měla jsem ho dost. Tak doufám, že u druhého mimi se nám problémy s kojením vyhnou a to přeju i všem ostatním , kojícím i nekojícím maminkám.