Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Vlaďko, promiň, ale to jsou pěkně pitomý kecy.

Fascinuje mě, s jakou bohorovností tvrdíš, že to tak PROSTĚ JE A TY SE S TÍM SMIŘ.

Dělám při malém dítěti z domova, na "mateřské" jsem byla asi dva měsíce. Hlídání žádné nemám, dělám v noci, když prcek spí.

Na domácnost, s prominutím, prdím. Tedy přesněji řečeno, napřed obstarám dítě, pak práci, pak strávím nějaký čas s mužem, pak si odpočinu, pak dlouho nic - a pak se starám o domácnost. Nechápu, proč by domácnost a dítě měly být nějak spojené.

Prostě to TAK NEMUSÍ BÝT a ty se s tím buď smiř, nebo taky ne - to je tvůj boj.

Takovéhle a jiné přemoudřelé kecy můžou za to, že jsem se dlouho bála pořídit si dítě, protože jsem si myslela, že pak život končí a zbude v něm prostor jen pro samou oběť. Takže jsem na ně dost alergická, tím spíš, že jsem si na vlastní kůži ověřila, že to jde i jinak.