Přidat názor k článku Kojení - životní nutnost nebo možnost?

Totéž jsem měla s provorozenou holčičkou. Narozená předčasně měla jen 2kg, pak 1,80kg. Přibírala velmi, velmi pomalu. Plačtivá; už jako malinká nechtěla pořádně spát. Kojení se po třech měsících nezdařilo (bylo by to na jiné téma), ale holčička, jak byla drobná, vyžadovala časté krmení, i v noci. A to dlouho.

Měla jsem pak vyharašené nervy. I já pak čekala druhé dítě. Když bylo dcerce 10 měsíců, nemohl se už manžel na mé věčné ponocování dívat(vstávala jsem i 3krát za noc ke krmení) a zvolil to, co tu už bylo částečně popsáno. Vzal si dcerku na starost sám a já se odstěhovala do jiné místnosti. Spal dobře, a tak jsem mu poradila, aby si nařídil budík a dal malé napít dřív, než se rozpláče. A jak to dopadlo? Malá se poprvé vůbec nevzbudila a podruhé od něj láhev odmítla a spala pak až do rána!!!

Ano, ukázalo se, že tenhle problém byl nakonec můj! Po mnoha měsících ponocování se zřejmě u mě projevila silná psychická závislost a neschopnost z bludného kruhu vystoupit. Spánek malé se do týdne upravil tak, že v noci vydržela bez krmení a i když se vzbudila, stačilo jí jen malé manželovo uchlácholení. A já se postupně učila zase spát. Byl nejvyšší čas. Děťátku v bříšku se už hlásilo ostošest k životu.

Moc a moc držím palce!