Přidat názor k článku Kojení - životní nutnost nebo možnost?

Ještě v těhotenství jsem se rozhodla, že kojení je přirozená věc a kojit chci a budu, vždyť to je přirozená věc, tak to půjde samo. Prostudovala jsem snad všechny příručky o kojení a myslela si, že jsem dostatečně připravená. V říjnu se mi narodilo mé vytoužené miminko. V porodnici byli úžasní a se začátky kojení mi moc pomáhali. Z porodnice jsme odcházeli s mírným váhovým přírůstkem a plně kojící. Doma jsem kojila, i když to šlo ztěží, jelikož na jednom prsu se mi udělala dost velká trhlinka, která při sání dítěte dost bolela. Ale nevzdávala jsem to a kojila i přesto dál. Jenže, když jsme šli po 3 týdnech k paní doktorce na kontrolu, malý vůbec nepřibral. Takže nám doporučila dokrmovat umělou výživou. Celé jsem to obrečela, protože jsem si myslela, že kojením mohu malému dát do nejlepší, tak jak se to všude kolem nás píše. Pak jsem se nad sebou zamyslela a uvědomila si, že to nejlepší, co dítěti dáváme je naše láska a péče o něho. Nezáleží na tom, zda je kojené či krmené umělou výživou.