Přidat názor k článku Kojení - životní nutnost nebo možnost?

Jiřko,ten článek je opravdu báječný,právě tou vyvážeností.
Nebudu zastírat,že jsem velkou příznivkyní kojení,na začátku 90.let jsem byla ještě celkem za exota.S prvním dítětem jsem v běžné porodnici (bez roomingu,dámy)bojovala s nalitými prsy a nezájmem nažloutlého novorozence o přisátí celých 5 dní,než nás pustili domů.Pak to šlo,ale musela jsem být dost sveřepá.Chlapec byl kojen dlouho,předlouho,po prvním roce samozřejmě jen jako přídavek k batolecí stravě,ale normální mléko ochutnal teprve asi po třetím roce.Když mu byly dva roky,přidal se k našim kojícím orgiím i mladší bratr.Ten vydržel u prsu taky dost dlouho.Samozřejmě se mi všichni smáli,že to přeháním.Asi jo.
Ale když bylo mladšímu sedm let,onemocněl nádorem mozku,zřejmě vrozeným.Je dost možné,že nemít tu šíleně podšprajcovanou imunitu,nepřežil by snad ani do operace,o děsivé následné terapii ani nemluvě.
Můžete mi to vymlouvat,ale na sílu kojení vsadím poslední botky.
A nejde jen o tu imunitu.Vztah vybudovaný kdysi při té nesmírně intimní činnosti pravděpodobně udržel syna v dobré duševní kondici i během těch šílených dnů.Prostě mi důvěřoval.