Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Ta dikuze tady vyznívá strašně pesimisticky. Já má takovýho celkem normálníh chlapa a dokud nebyly děti a oba jsme chodili do práce, dělali jsme to tak napůl (ani jeden z nás teda není moc přes ten pořádek:-). Pak jsem šla na mateřskou, a až jsem se trochu zaběhla, přišlo mi nefér, že on dře jak kůň, aby nás uživil a má 5 úvazků a tak, a většina domácích prací přešla na mě. Teď se trochu začínám vracet do práce, no a samozřejmě je to boj, ale já jsem vytrvalá, a i když byly protažený ksichty, kecy, někdy i hnusný hádky, tak to pomaličku přináší ovoce - tj. ty mantinely jdou, když je člověk vytrvalej, vrátit zase zpátky kde byly. Za "manažera přes domácnost" asi už zůstanu, ale už teď je jasný, že můžu ty práce rozdělovat (a jednou za čas na něco můj miláček přijde sám a udělá to i bez říkání, a to pak chválím a chválím). Hlavně už přestal mít ty kecy, co dřív - prostě když chceš večeři, tak si uvař, ne, máš snad ruce, a nechoď mi říkat, co není hotovo a udělej to sám.
Nechci říkat hop dokud jsem nepřeskočila, ale fakt (už se opakuju) to chce to nevzdat při prvních konfliktech.