Ahoj Davide,
jsem ráda, že jsem si mohla přečíst Tvůj příspěvek. Mám 6ti letou holčičku. Snad mi Ty s osobní zkušeností a vlastními vzpomínkami můžeš pomoci. Adelka má problémy s jídlem odjakživa. Ale takové v normě. Nyní, v posledním asi měsíci a půl je to takové jiné. Odjela na školku v přírodě. S učitelkami jsme si telefonovaly, jak se děti mají a tak, a sdělovaly mi, že Ada s jídlem - hrůza. Jako vždycky. Přijela úplně jiná holka. Nemohla se vůbec srovnat. Vždy jsou děti jiné, když se odněkud po delší době vrátí, ale toto bylo takové jiné. Zpětně manžel z Adélky vytáhl, že ji právě nejvíc nutila k jídlu paní učitelka, kterou všechny děti milují a dokonce jí přezdívají "Miláček". Z ŠvPř si dokonce přivezla diplom nejzatvrzelejšího odmítače jídla a nejrychlejšího pojídače cukrovinek. Myslím, že to nebylo správné a že má Adéla už v paměti CEJCH na celý život. Co myslíš ? Také jde po prázdninách do školy a strašně se netěší. Má kamarádku Verunku, která již chodí do téže školy a prý tam hrozně vaří. Myslím, že se Ada netěší do školy kvůli obědům. Netěší se ani na prázdniny, protože po prázdninách se jde do školy. Ne kvůli učení, ale kvůli jídlu. Často si ztěžuje, že ji bolí bříško. Což chápu. Davide, již 15 let pracuji na psychiatrii a vím, s čím při anorexii a bulimii mám tu čest. Ale u vlastního 6ti letého dítěte jsem bezradná. Navrhla jsem si plán, do kterého zasvětím celou rodinu. Prosím zhodnoť na základě svých zkušeností, zda by jí toto mohlo pomoci.
1. Co nejčastěji společná jídla v rodině.
2. I při svačině, kdy jsme jen spolu, sednout si k ní.
3. Neptát se jí, jak jedla ve školce.
4. Neptat se ani učitelek a nebo alespoň ne před ní.
5. Informovat učitelky, aby si jí při jídle vůbec nevšímaly a nehodnotily nahlas před ní jak jedla.
6. Doma po jídle, byť snědla sebemenší ždibeček, ji pohladit, políbit. Ale nemluvit.
7. V družině, až bude chodit na obědy, důrazně upozornit o nenucení do jídla.
8. Trpělivost, trpělivost, trpělivost.
Prosím, zhodnoť můj plán i jinak se vyjádři budu Ti vděčná. Anebo, pokud tyto stráky ještě bude někdo číst a máte jakýkoli názor či připomínku, budu ráda.
Děkuji za Adélku, Zuzka
Předchozí