Také mě to vždycky hrozně zasáhne. Často na to myslím několik dní i týdnů. Také to neumím pochopit. Nejsem "supermatka" ani "superžena", jsem si vědoma, že dělám chyby ve výchově, také někdy křičím, ne spíš ječím
, také někdy plácnu dítě na prdelku (a mám pak výčitky), ale neumím si představit, že bych dělala něco podobného a neumím pro to najít ani žádné vysvětlení. Připouštím, že děti umějí "lézt na nervy", ale neumím si představit CO TAK HROZNÉHO udělaly, že se k nim rodiče dokáží takto chovat. Vždy si říkám, že to musí být chování "chorého" mozku.