Přidat názor k článku Děti s poruchou příjmu potravy

Mám k tomu jen takové útržky, třeba ti k něčemu budou.
Jestli spouštěč byla jen ta školka v přírodě, mělo by to během pár týdnů přejít, ale určitě je to varování, že jídlo je pro vás riziková oblast. Z mé zkušenosti - ve školkách i školách je dost "hodných" učitelek, které v souvislosti s jídlem děti naprosto vydírají - "nejsi hodná, když nesníš,budeš nemocná, nevyrosteš, za maminku, za tatínka" - s takovými lidmi je lepší o tom mluvit už předem, než se dítě do takové situace může dostat, a na rovinu. (Já jsem sice v naší školce teď zapsaná jako ta, jíž je jedno, jestli dítě umře hlady, ale to není můj problém.)
Mně (protože jak vyplývá z kontextu, měli jsme podobný problém) se vyplatilo přestat úplně věnovat jídlu pozornost. Postavit ho před ni, sednout si k ní ke stolu, společně stolovat, a za 20 minut odnést, co nesnědla. Takhle co nejpestřeji 5x denně, žádné zmrzlinky, čokolády a bonbony v mezidobí. K pití neslazený - aby fakt cítila, když má hlad.
U nás to stačilo takhle. Ale vím o kamarádce, u níž to začalo podobně a pak se ukázalo, že jejich rodině probíhaly v té době jakési skryté tabuizované problémy, které holka cítila, a pak nemohla jíst. Takže chodili na terapii a poté, co se svých úzkostí zbavila máma, začlo dítě normálně jíst, i když dodnes není žádný valibuk.
Jo a pokud jde o tu školu, kde hnusně vaří, určitě je nějaká cesta, jak to udělat, aby nejedla ve školní jídelně. Nevím, jestli jsi doma a může tam obědvat, nebo jestli bude chodit do družiny, ale i pak by se to možná dalo řešit něčím dobrým zdravým a známým z domova, co si prostě ráno vezme s sebou, i když to nebude teplé.
Moje ségra ještě jako batole skončila s tímhle problémem na kapačkách, takže ponaučení, co si nesu, ale to ty dobře víš, je: dítě má vědět, že jí kvůli tomu, aby nemělo hlad, a ne, aby udělalo radost mámě. (V praxi je to trošku problém...:-)))