Když čtu příspěvky o dětech, které nemají problémy s jídlem,jen tiše závidím. U nás doma -hlavně se synem, byl problém již od půl roku a táhne se skoro doteď (má 11 let). Pro mnohé matky je důležité, jakou stravu dítěti podat, aby byla co nejzdravější. U nás byl velký problém co podat, aby syn snědl aspoň pár lžic nebo soust. Jediné co neodmítal byly pribináčky a rohlík s paštikou. (Už vidím jak se Vám některým ježí vlasy, ale vyzkoušeli jsme opravdu vše.) Někdy snědl aspoň polovinu porce - a to byly pidiporce. Už jsem jásala, že jsem objevila jídlo, co mu chutná, ale OUHA. Za týden dostal úplně stejné jídlo (např. špenát, koprovou omáčku) a bylo to fuj,fuj. Seznam věcí co vůbec nejedl by vydal na slušnou knihu (např. Mléko, sýry, jogurty, všechny druhy kaší, pudinky, maso, syrovou zeleninu, atd...)Pro upřesnění: nejedl ani sladkosti- čokoláda, sušenky nebo bonbony pro něj byly stejně obtěžující jako třeba chléb. Vánoční figurky bych mohla mít na stromku i tři roky po sobě. Až na jeho mléčný chrup se tato omezená strava zatím nijak neprojevila - musím přiznat, že asi od 6-7 let už jí skoro vše, ale v malém množství a pomalu. Co je na tom nejzajímavější, že nyní při jedenáctileté preventivní prohlídce mi naše dětská lékařka sdělila, že je můj syn její nejzdravější dítě v obvodě. Chodíme jen na očkování a prohlídky, už nejméně 2-3 roky neměl ani rýmu, o nějaké alergii ani nemluvě.
Předchozí