Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Monty,
tvé články čtu moc ráda a mám radost, když se objeví nový. Tento mi však zatím přišel nejslabší. Chybí v něm to, co mám na tvém psaní nejradši: nadhled. Z tohoto cítím hlavně hořkost a rozčarování. Ono je to asi všechno složitější. Mám taky syna, trochu mladšího, a manžela, na kterého jsem si nikdy nemohla stěžovat. Mj. domácí práce jsme měli pěkně rozdělené a oba dost času na své zájmy. Narození dítěte toho opravdu dost změní. Co máme Lukáše, připadá mi, že já nemám vůbec čas na nic svého a manžel si žije skoro jak dřív. Mám taky přivýdělek na doma (korektury), a když potřebuji na tom dělat, musím vždy výslovně říct: Teď hlídáš malýho ty, protože jinak se bere tak nějak automaticky, že na něj dohlížím permanentně já. Malej je na mě ještě závislej (kojím), ale vím, že až nebude nebo budeme mít třeba druhý mimčo, bude to ještě boj, aby se manžel vzdal některých svých aktivit. Jak už tady mnohokrát zaznělo, vztah je hodně o komunikaci a o prosazení svých oprávněných nároků. Ale taky se musíme smířit s tím, že po narození dítěte už ten život není stejnej, jako předtím.