Působení vizuálních médií mne také zlobí. Souhlasím s tím, že to, co člověk vnímá zrakem, se velice ukládá do paměti a ovlivňuje pohled na svět. O sebe v tomto ohledu starost nemám - na reklamy, klipy ani televizní zprávy se prostě nedívám, právě proto, že nechci, aby na mne takto pokroucená realita působila, aby mi "zanášela" mozek. I bilboardy a různé ohyzdné reklamní malůvky všude možně se snažím co nejvíce nevnímat, ačkoliv stoprocentně to bohužel nelze. Ale mám v tomto ohledu velkou starost o děti. Přestože jim neustále vysvětlujeme, jak se obrázky dají měnit počítačem, dokonce jsme si to ukázali a vyzkoušeli s vlastními fotografiemi, mám hrůzu z toho, jak jsou přirozeně zvídavé a všechny ty obrazy kolem sebe nasávají a co z toho asi v hlavičkách mají za "maglajs" :-( I když se zatím vůbec nedívají na televizi (ale nedělám si iluze, že v pubertě nezačnou), stačí jedna jízda přes město nebo nákup v obchodě a musím nesčetněkrát vysvětlovat, co znamenal ten který plakát či bilboard, proč tam je takový obrázek, co má znamenat a že je pitomý ... A útočí to odevšud, i ze stránek dětských časopisů i z počítače - nechám děti nevinně vyhledat nějaké zvířátko na Googlu a vyskočí na ně bulvární reklama s nahou ženskou :-(
Předchozí