Přidat názor k článku Trocha smutku

Čekala jsem své první dětátko v 35letech, plánované a očekávané a potkalo mě stejné neštěstí. Při ultrazvuku v 7 týdnu bylo vše v pořádku a já se radovala ani ve snu by mě nenapadlo, že by něco mohlo být špatně. Při kontrole za 14 dní se bohužel plod přestal vyvíjet, srdíčko netlouklo, byl to opravdu šok. Stále jsem se obávala, zda jsem si správně spočítala poslední menstruaci a kyretáž ještě 14dní odkládála po domluvě s doktorkou, která mě sledovala. Bylo to ovšem marné, prostě něco bylo v těle špatně, mohl to být i poškozený plod, stává se to často. Pak jsem začala spontálně potrácet, tělo se chtělo zárodku zbavit, ale stejně jsem musela na kyretáž do nemocnice. Měli bohužel plné gynekologické oddělení, tak mě dali na onkologii a musím říct, že to pro mě bylo asi nejlepší řešení. Přestala jsem se litovat, protože můj případ tam byl nejlehčí, spolu se mnou ležela 22letá slečna a čekala na odstranění dělohy a vaječníků kvůli nádoru, dítě si nestihla pořídit ač se o to 2 roky snažila, několik žen bylo bez vlasů, hubených..... Mně tohle opravdu dost pomohlo, zákrok nebolel, sestřičky byly hodné a druhý den jsem šla oproti těm chudákům domů. Zamklý plod se prostě stává a nic to neznamená, další těhotenství to ničím neovlivní, mohu potvrdit, za půl roku jsem znovu bez problémů hned otěhotněla a za 4 měsíce čekám miminko, vše probíhá bez problémů a ač jsem trochu už starší bude mi 37let na první dítě, je mi báječně, pořád sportuji, pracuji a nemusím nic omezovat ani hlídat. Všem těm které to potkalo hlavu vzhůru, smutek přejde, příroda ví, proč jsme zrovna to naše miminko něměly donosit, třeba by bylo postižené, nebo by jsme o něj přišli později. Lepší zamklý plod než potrat ve 3 měsíci.