Sosane,
díky za tvůj typicky mužský, racionální pohled. Ano, taky si myslím, že rodina funguje jako rodina, až když se dělají věci společně a všichni jsou spolu rádi. U Monty to asi nefunguje, u nás už taky ne. Když jsem byla na mateřské, těšila jsem se na víkend - že pojedeme k našim na chatu, na výlet na kolech... Přes všechny problémy jsem se na manžela těšila, až přijde domů. Pochopila jsem, že chce mít chvilku klid a pak že snad začne fungovat jako otec. Někdy jsme šli ven ještě večer po jeho příchodu z práce. Dnes jsme přepracovaní oba a podle Tvého příspěvku jsem si uvědomila problém: už nás netěší dělat něco pohromadě. Za poslední týdny jsme byli jednou na hodinové vyjížďce na kolech a hodinu v bazénu - a to jsem ho musela přemlouvat. Jsme spolu v práci, doma a nedokážeme společně fungovat, aby to všechny bavilo. Manžel je spokojenější, tím, že já nemám náladu něco organizovat, protože vůbec nestíhám domácnost, se pro něj uvolnil čas, který tráví po svém: chodí sám do bazénu, sám se jede projet na kole a vyhovuje mu to, nemusí se nikomu přizpůsobovat. Nejradši by byl, abych já trávila čas s dcerou, s kamarádkou a jemu nechala volno.Někdy by třeba vzal dceru s sebou - prostě , jak píšeš, střídání stráží. Ale to právě není rodina! Některým lidem to ale vyhovuje.
Předchozí