Vlaďko, opravdu bezvadná rada ženský s dítětem - mělas zůstat bezdětná. Nicméně - já sama nad MOnty nepláču dojetím, protože jak už tu padlo: "Jaký si to uděláš, takový to máš". Jenže - tenhle můj postoj má hodně daleko k tomu, cos ty napsala: "Odjakziva je znamo, ze chlapi do dite jen zploti a tim to pro ne konci, nemame po nich uz dal nic chtit. Jsou vyjimky, ale hledaji se jako jehla v kupce sena. Vsichni chlapi jsou v tomhle stejni. Takze bud Te bude zivit Tvuj manzel a Ty se starej o dite, domacnost a zapomen na karieru, nebo se s tim budes muset smirit. Tady zadna rada neexistuje. BUD - A NEBO!!!" A řekla bych, že tato tvá myšlenka je důvodem, proč s tebou holky nesouhlasí. Mnohé z nás totiž mají o chlapech lepší mínění ;o)
A ještě k předchozímu příspěvku bod 2 - řekla bych, že být doma s dítětem do tří let je spíš reakce na to, že v minulosti se propagoval pravý opak. Co nejdřív ho dát do jeslí a zapojit se do pracovního procesu. MMCH tak jsem se zamyslela, a asi ve mne bude nějaká úchylka. Já si totiž ze svého okolí nevybavuju nikoho, kdo by byl tři roky "doma s dítětem". Ale jo, já stejně jako moje kamarádky jsme na mateřský. Jenže: já a některé další kamarádky pracujeme, jiné studují vyšší odborné školy, pilují jazyky, věnují se svým zálibám... A ještě něco. Je to asi rok, co jsem četla v novinách článek, kde nějaký psycholog (fakt mi vypadlo, který) se zamýšlel nad tím, proč máme tolik hyperaktivních dětí. Říkal, že on si myslí, že proto, že děti jsou v podstatě pořád s rodiči a tím jsou ani ne tak hyperaktivní, jako si spíš vzájemně lezou na nervy.
S.
Předchozí