Přidat názor k článku Kojení - životní nutnost nebo možnost?

Mně tedy na téhle debatě přijde hodně zajímavý (přímo v debatě viditelný i zprostředkovaně popisovaný) extrémismus a černobílý přístup. To je totiž v Čechách typické pro velkou část odborné i neodborné veřejnosti. V těhotenství se má/nemá dělat/jíst tohle. Rodit se má/nemá tak a tak. Kojit se MUSÍ. Podpora kojení je TEROR. Já myslím, že srávný přístup je ten, aby si matka sehnala dost informací, pak si je vlastním rozumem srovnala, učinila rozhodnutí a ostatní ho respektovali. Já jsem se rozhodla, že kojit prostě BUDU. Proč? Protože jsem čekala trojčata, tvrdili mi, že už dvojčata mají sníženou imunitu, ted ty děti se jistě narodí předčasně, s nízkou porodní váhou a mateřské mléko je hotový elixír života. Děti se narodily ve 33. týdnu (každé 2kg - prostě už se nevešly)a nikoly překvapivě strávily další měsíc na novorozenecké JIRP. A já odstřikovala (každé 3 hodiny), dovážela, přikládala, když jsme poprvé nakojili 5 ml, to bylo slávy. No, nakonec se to fakt povedlo, děti byly do 6 měsíců plně kojené a pak do 14 měsíců, kdy se postupně sami odstavily. Jsem ráda a nedovedu si představit, že bych jim musela připravovat UM. Takže, co z toho, co jsem právě řekla, vyplývá? A)kojila jsem proto, že JÁ jsem chtěla, a taky pro MNĚ to bylo praktičtější, B) "vydupala" jsem si to "díky" své tvrdohlavosti, kterou ale fakt nelze po nikom vyžadovat; stálo mě to VELIKÝ stres, který se určitě podepsal na mém fyzickém stavu. Levnější to asi bylo, ale ne výrazně. Vzhledem k tomu, že jsem se snažila konzumovat kvalitní potraviny a přitom toho snědla si tak jako tři horníci po šichtě... A nedávno mi kamarádka připomněla, že ona, plně kojené dítě má rozbouranou imunitu a X zdravotních problémů, zatímco já, nekojené dítě, jsem zdravá. Takže ženy, nedejte se, dělejte pro své děti to nejlepší. O tom, co to je, si rozhodněte samy.