Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Vlaďko,

nepodsouvej mi, prosím, něco, co jsem neřekla.

Souhlasím s Tebou pouze v tom, že Monty si svou situaci do značné míry způsobila sama a na ní teď bude, jak ji vyřeší.

Zásadně nesouhlasím (a řekla jsem to tu už několikrát, s kategorickým tvrzením "nejde se venovat diteti a businessu spolecne. Jedno musi stranou"). To JSOU kecy, a za tím si stojím.

Neříkám, že to tak může dělat každý. U některé práce to jde, u jiné ne. Někdo má děti víc nemocné a musí se jim věnovat. Nedovolila bych si nikomu vyčítat, že se stará o dítě a nepracuje. Ale mě to tak prostě těší.

Podívej: mám dítě staré rok a kousek. Za celou tu dobu jsem ho někomu nechala hlídat 4 - 5x. Jinak jsem přes den s ním.

Jakmile uložíme dítě, začnu pracovat na zakázkách pro své klienty. Je pravda, že často jdu spát ve 3-4 hodiny ráno. Je pravda, že toho na objem zvládnu asi o něco málo méně, než za bezdětna. Ale za žádný "jen tak šolich" to rozhodně nepovažuju.

Jestli tím někoho šidím, tak jen sebe (a společné chvíle s manželem, což mě mrzí, ale už se na tom pracuje).

Tak co, spadla jsem z Marsu?

Znova opakuji: NENÍ to lehké. NENÍ to pro každého. ale NENÍ to nemožné.