Ahoj, neda mi, abych nereagovala na velmi prapodivne nazory nekterych mamin. Jsem zkusena matka 5ti deti, u prvniho ditete jsem byla za "vzornou",uklizela,varila,hrala si s panakama,atd. nemela jsem zadny osobni cas, byla frustrovana nulovym ocenenim ze strany manzela, jehoz zivotni styl zustal stejny jako za svobodna (proto se pozdeji stal mým bývalým) a tim jak prubezne "blbnu". Tezce jsem se svym postavenim domaci putky vyrovnavala a jiste jsem i diky tomu nebyla nejlepsi matkou. u dalsiho ditete jsem v jeho dvou letech zacala pracovat v galerii a dost mi to pomohlo. Najednou jsem videla za sebou i nejake hmatatelne vysledky a ziskala potrebne sebevedomi. Cas straveny s detmi jsem prozivala intenzivneji a byla jsem vyrovnanejsi. Aby toho nebylo malo, zacala jsem vecerne studovat obor, ktery me vzdy zajimal. Studium jsem dokoncila po narozeni tretiho ditete. Kdyz bylo malemu 1,5 roku, zacala jsem opet zvolna pracovat, zprvu po vecerech. Byvala to leckdy honicka, ale kombinace deti+prace se mi opet vyplatila v podobe ziskani novych podnetu a i kuriozne i jako zdroj energie pro kazdodenni materske starosti. Zajimava zkusenost bylo moje ctvrte materstvi. Otehotnela jsem neplanovane, zrovna, kdyz jsem ziskala velmi zajimavou praci, dohodli jsme se s manzelem, ze, na materske bude on, jelikoz svoji zivnost mohl nadale provozovat i pri diteti (a zvladal to skvele). Po 6 tydnech jsem tedy opet nastoupila, neslo o klasickych 8,5 h/denne, leckdy to byly treba hodiny 4. Ale jak ja se na svoje detatko tesila. Jakmile jsem prisla domu, uz jsem ho cpala do kocarku a nadsena vyjizdela do ulic, povidala si s nim a hrala si s uplnou rozkosi. Ze pracuji i u 5teho uz nikoho neprekvapi. Seberealizaci typu prace ci humanitarni nebo dobrovolnicke cinnosti, mohu vsem maminkam jen doporucit, lze to zvladnout v pohode i pri vice detech aniz by nejak stradaly. Mamy tim ziskaji nadhled a budou i rovnocennejsimi a lepsimi partnerkami svym muzum.
Předchozí