Přidat názor k článku Ať je ti Tam dobře, Ondrášku

moc vám všem děkuju za soucítění...asi to z toho článku nevyplynulo,ale i já jsem věřící,díky Bohu jsem zvládala ten rok na onkologii,ale jsem jen člověk-i já jsem se na Boha zlobila,že to vůbec dopustil,ale nějaký důvod,smysl to trápení snad mít musí.a to že tady ten důvod nevidíme,neznamená,že není....je to pro mě-pro nás-moc těžké,nemyslím,že to zvládám,často pláču a myslím jen na svého chlapečka,ale zklidnuje mě představa,že je u Boha,spokojený,bez bolestí a snad i štastný.je to zvláštní,ale Ondrášek mi ještě v den smrti řekl:mami,já umřu,a zase usnul.Vím,že to věděl,byl připraven právě od Boha víc,než my....I já jsem kdysi četla Mili článek a plakala nad ním,tiskla Ondráška k sobě,ale nenapadlo mě,že i já jednou budu maminkou andílka.Přeju vám všem zdraví a hlavně vašim dětičkám.