Přidat názor k článku Ať je ti Tam dobře, Ondrášku

brečím jak je mi líto Vašeho chlapečka, Vás i celé Vaší rodiny, upřímnou soustrast.
Děkuju, za sílu, kterou jste v sobě našla pro sepsání tohoto článku. Pomůže dalším s podobným osudem a jistě i Vám se se ztrátou dítěte vyrovnat.
Chci Vám napsat hlavně abyste myslela na to krásné, co jste se svým synem prožila, na to, co Vám syn dal během té nemilosrdně krátké doby, co jste mohli být spolu. A myslete také na to, že pro něj už v té hrozné bolesti, kterou jistě trpěl byla smrt vysvobozením.
Hlavně nezapomeňte na své blízké, kteří jsou s Vámi a hlavně na své děti, společně ten smutek jistě překonáte.
Já smutné příběhy o dětech nečtu ráda, protože co děti mám, u takových příběhů brečím.
Ale vždycky mi pomohou uvědomit si, že co já řeším jsou malichernosti. A měla bych být především ráda, že mé děti nic nebolí a můžeme být spolu.
Jana