Přidat názor k článku Ať je ti Tam dobře, Ondrášku

Na stánky rodina jsem se přihlásila více jak před dvěma roky. Čtu příspěvky i diskuze víceméně pravidelně, ale dnes poprvé reaguji. Po narození dvojčátek se u jednoho z nich - Lucinky - objevily problémy s ledvinou, absolvovali jsme spoustu vyšetření, která odhalila i útvary na játrech. Absolovali jsme cestu na onkologii do Motolské nemocnice s podezřením na neuroblastom a jeho metastázování do jater.... Podezření se naštěstí nepotvrdilo, nejednalo se o neuroblastom, útvary na játrech byly nezhoubné. Vada ledviny se dala odstranit operativně (ve 3 měsících jsme měli operaci). Nechci tu vyprávět svůj příběh (bylo by to delší vyprávění), toto je příběh Petry, chtěla bych jí jen říct, že je mi strašně líto, že neměl šťastný konec jako ten náš a že chápu její pocity. Dodnes mám husí kůži ze vzpomínek na x kontrol na onkologickém oddělení... naprosto se mi změnil žebříček hodnot... Chápu její prázdno i beznaděj. Znám ty vnitřní otázky proč? proč on? proč ne třeba já? proč si osud raději nevzal mne?.... ten pocit, že nemůže vyměnit svůj život za život Ondráška... Petro, já vím, že žádná slova nezmírní Tvoji bolest a jsi to Ty, kdo s tímto traumatem bude usínat i vstávat po zbytek svého života, ale když Ti bude nejhůř, mysli na to, že jsi pro něho udělala všechno, že jsi s ním byla až do konce, že i když prožil hodně bolesti, tak jeho život byl pro něho i hezký, protože byl neustále obklopen lidmi, kteří ho milovali a byli u něho, když je potřeboval... I kolem Tebe jsou lidé, kteří Tě mají rádi, podrží Tě, potřebují Tě... Drž se!