Přidat názor k článku Ať je ti Tam dobře, Ondrášku

Milá Petro!

Díky smrti našich dvou dětí jsem si uvědomila, že tady na tomto světě není náš pravý Domov a naše děti, přestože jsou naše, jsou nám jen na určitou dobu svěřeny, abychom je doprovázeli jejich životem, který směřuje k jeho Dárci. Naši předkové říkávali, že když se radujeme z nového života, vzplane na nebi hvězda. Svítí po celou dobu jeho existence a při odchodu zase zhasne. Mezi hvězdami jsou však také komety, které po vzplanutí proletí krátce oblohou a poté v našich očích zhasnou. Za tu malou chvíli ale stačí prozářit celou oblohu. Ve skutečnosti proletí kometa na zemi jen malou část své dráhy a dokončuje svou cestu v jiných sférách. Naše děti se tak podobají této hvězdě. Přišly z nebe, krátkou dobu určenou vyšším řízením, jsou tady s námi a pak se zase vracejí zpátky Domů.

I já jsem si přála pocítit, že mne Bůh slyší, aspoň nepatrně porozumět, co tím chce do našeho života říci. Tak jak jsem to očekávala se mi to zatím nepodařilo, ale slova biblického Kazatele, o tom, že VŠECHNO MÁ SVŮJ ČAS, mi v těžkých chvílích vrátila naději (v tento čas čekáme v pořadí čtvrté miminko).

Věřím, že se naše děti Doma už setkaly a společně se radují ze života. Bolest z odchodu Ondráška svírá dnes i moje srdce, a tak ji spolu s Vámi svěřuji v modlitbě Bohu.

Jana